anna.marie.zelíková

19. července 1924 – 11. září 1941

Anička ZelíkováPro její dětství a rané mládí byla příznačná nenápadnost a skromnost. Přitom vynikala citlivým svědomím. Určující vliv na její duchovní vývoj měly řádové sestry, zvláště sestra Ludmila.

Již v útlém dětství se u Aničky projevoval sklon k meditaci a v čase dětských her chodila do klášterní kaple. Denně byla na mši svaté, denně přijímala.

Rozhodující událost jejího života se odehrála o Velikonocích roku 1938, kdy vyslechla rozhovor o dobrovolném potratu. Z lásky k dětem, které se nemohly narodit, se rozhodla obětovat dobrovolně svůj život.
Zbývaly jí tři roky života. Tělesná nemoc jí přinesla velké utrpení. Anička se řídila heslem: „Chci dát Ježíši všechno.“ Psala si duchovní deníky, pečlivě ukryté i před zraky rodičů. Zpovědníkem a duchovním vůdcem jí byl budoucí českobudějovický biskup ThDr. Josef Hlouch, který později, jako první, sbíral materiály k procesu jejího blahořečení. Napsal o ní obsáhlou knihu, ve které vylíčil velikost Aniččiny oběti, zbožnosti a duchovní hloubky jejích myšlenek.

Anička trpěla silnou tuberkulózou a již v roce 1939 se lékaři vzdali naděje, že ji zachovají při životě. Nedlouho před smrtí se jí splnilo velké přání – byla přijata do III. řádu karmelitánek jako sestra Marie od Svátostného Srdce Ježíšova.

Umírala ve věku 17 let se slovy: „Všechno je tak krásné, nechtěla bych s nikým měnit. Miluji Ježíše, mám ho tolik ráda…“

Více se o Aničce Zelíkové dozvíte na stránkách:
http://www.anickazelikova.cz/